Top 3 nejpřecenovanější díla klasické literatury

• Autor: Holanová Denisa
• Rubrika: Knihy a čtení
• Datum: 12 prosince, 2015
• Žádné komentáře.

Od základní školy vám vykládají, které knihy musíte bezpodmínečně znát. Jinak budete za křupana, všichni se vás budou štítit a mluvit s vámi nebude pravděpodobně chtít ani patník. Nebo takhle nějak. My na to půjdeme jinak a ukážeme vám, proč se nemusíte stydět za to, že některá slovutná díla klasické literatury jste otráveně zaklapli už na třetí stránce.

Babička – Božena Němcová

Překvapivé asi stejně jako absolutní vítěz ankety Český slavík. Zvedněte ruku, komu se to podařilo dočíst. Autorka článku se z bezpečnostních důvodů zdržuje hlasování. Přece jen by se k tomuhle článku mohl dostat někdo z její alma mater. Fakt nerada by šla vracet titul. Co? Aha, vy tam vzadu, tak dejte ruku dolů. Není to pohádka. K neuvěření idylická (z vrozené úcty ke knihám se bráníme napsat slovo nudná) kniha sloužila autorce v podstatě jako taková autoterapie. Tahle dáma to v osobním životě neměla zase tak jednoduché. Nu, být v devatenáctém století spisovatelka – žena bylo dost punk. :-) Dokonce i pro vlastního manžela. Spolu s úmrtím syna je toho prostě na jednu jedinou ženu trochu moc. I když se jmenujete Božena Němcová.

Tip: Co se do čítanek nedostalo? (A nepochybně je to asi tisíckrát zajímavější.) Sáhněte raději po korespondenci téhle spisovatelky.

Malý princ – Antoine de Saint-Exupéry

Tohle prostě nemá cenu číst, dokud nemáte alespoň elementárně srovnaný žebříček hodnot a nějaké ty životní zkušenosti. Pak doceníte smysl droboučkých metafor. Nutily vás pančelky na střední škole k maturitě reprodukovat, o čem tahle knížka byla? Ano, cítíme s vámi. Na tom, co tímhle sakra chtěl básník říct, prostě zase tak moc nezáleží. Důležitější je, co si z toho odnesete. Tohle je jedna z knih, ke které se musíte dostat ve správném věku, se správnými životními zkušenostmi, ve chvíli, kdy je slunce ve znamení Panny v konjunkci se Saturnem a tak vůbec.

Proměna – Franz Kafka

Dobrá, vybrali jsme jednoho zástupce, ale v zásadě si to můžete vztáhnout i na další díla. V tomhle případě se o tom, co tím chtěl básník říct, přou dokonce i slovutní literární vědci, historici a jiná čeládka. Kafka svým čtenářům povětšinou pěkně protáhne mozkové závity. Budete muset přežít to, že netušíte, co se stalo nebo v lepším případě, proč. A pak můžete začít uvažovat o tom, jestli to autor myslel doopravdy vážně. Nebo měl prostě jenom notně škodolibý smysl pro humor. A velice nerad všechny ty, co to po něm pak budou muset číst. Pro požitek z příběhu si za dlouhých zimních večerů raději otevřete něco jiného. (Nemyslíme lahev, ačkoli pár promile v žilách by mohlo nepochybně otevřít cestu k zajímavým reinterpretacím zmíněných děl.)

Bonus na závěr: Jiráska sem prostě odmítáme dát. To totiž nechce číst nikdo, krom postižených osob zmíněných v předchozím článku.