• Psavec, ten tvrdej chleba má

    „Co děláš?”

    „Píšu a tvářím se u toho chytře.”

    „?”

    „Dělám copywritera.”

    „???”

    Úvodní rozhovor se ve skutečnosti neudál. Ale mohl by. Vysvětlit některým lidem, co to vlastně pácháte, když to se psaním začínáte myslet tak nějak vážně, je těžké. Vysvětlit některým lidem, co děláte, je ještě těžší. Hlavně těm, kteří nemají zcela přesnou představu o tom, co to jsou ty internety. (Ahoj babi.)

    V zásadě vás taková činnost může v očích vašeho okolí zcela degradovat. Váš protějšek začíná mít nevyhnutelný pocit, že dostatečnou kvalifikací pro tuto činnost je návštěva první třídy základní školy. Vysvětlujte někomu, že od „Ema mele maso” je k příčetným textovým útvarům ještě poněkud daleko. Psaní je kus talentu a pořádná dávka řemesla. Jelikož jste se dost pravděpodobně nenarodili coby poeta natus, tak slohovky na téma „Co jsem dělal o prázdninách” vám fakt nebudou stačit. V případě, že si navíc hodláte psaním začít vydělávat nějakou korunu, brzo zjistíte, že dnešní doba je na informace velmi bohatá. A je třeba začít informace filtrovat. Důsledně. Dejte na naše slova. Nevyhnutelně dospějete ke zjištění, že Wikipedie má místy informační hodnotu asi jako Trnky-brnky. (Vysvětlení pro mladší ročníky: Trnky-brnky byly humoristický časopis populární především v devadesátých letech.) Stará dobrá old school knihovna se prostě pořád hodí.

    Co když máte kolem sebe naopak jedince uznalé? No, ani to nemusí být úplně takové terno. Mnozí začnou mít pocit, že když o tom teda píšete, tak o tom asi hodně víte. Když píšete o různých věcech, tak asi o různých věcech hodně víte. Tudíž v hlavě máte naskládaný minimálně kompletní Ottův slovník naučný. Už tak máte občas chuť si na čelo nalepit cedulku s nápisem: „Nejsem Google”. To aby byl tazatel varován, podobně jako je na výběhu šelem v zoologické zahradě stručný pokyn: NEKRMIT! Na popularitě vám to každopádně fakt nepřidá.

    Už na základní škole jste dost možná byli brýlatý otloukánek, co trávil většinu přestávek v lavici s knihou. Zbytek třídy vás nikterak nemiloval. I když slohy jste napsali minimálně za půlku svých spolužáků. Takže vás milovaly vaše češtinářky. Za svou školní kariéru jste nejspíš stihli obrazit všechny češtinářské olympiády v kraji. Po (nebo ještě na ní) základní škole vás jako notorického šprta patrně rovnou donutili vyplnit přihlášku na gympl a s ještě mokrým maturitním vysvědčením jste se hrdě vydali vstříc branám libovolné filosofické fakulty jít studovat nějaký prudce nepraktický humanitní obor, čelíce statečně otázkám: „A co jako s TÍMHLE budeš dělat?” Vy spíš nevíte, co budete dělat BEZ toho. Když se neuživíte hlavou, tak totiž pravděpodobně bídně zhynete.

    Přemýšlivý typ jste už od kočárku. (Vaše dětské období: „A prooooč?” vašim stvořitelům fakt nezávidíme.) Z kopce to s vámi definitivně začalo jít v momentě, kdy jste se naučili číst (nebo minimálně číst tak, abyste taky stihli mít z textu jistý požitek). Od té doby jste ke čtení ochotni vzít zavděk i složením pracího prášku. Nos vražený ve stránkách nějaké tlusté bichle signalizuje jedno: nerušit. Když nečtete, tak přemýšlíte. Projevuje se to následovně: zarytým mlčením. Přátelská rada pro zbytek planety: nerušit. Nejedná-li se o invazi mimozenských civilizací, účet za plyn a podobné katastrofy, tak to počká. Sahat na kobru holou rukou by vás asi taky nenapadlo, že ne? Když nečtete a nepřemýšlíte, tak píšete. Píšete i ve svém volném čase prakticky pořád. Používajíce bezchybně přechodníky i v internetových diskusích, jste úkaz poněkud bizarního rázu. Jirásek by z vás měl radost. Vy radost většinou nemáte, ve slovníku by pod pojmem grammar nazi byla pravděpodobně vaše fotka. Správné používání mě a mně by se dle vašeho názoru mělo uzákonit.

    Zkrátka si v obležení písmenek užijete veselý a kreativní život. Nakonec, není nad to si přečíst něco vtipného. My dodáváme: A ještě lepší je, umět si takový článek sám napsat!


    Jak bude reklama vypadat?
    -
    Chceš zde reklamu napořád jen za 9 Kč?
    Zobrazit formulář pro nákup

1 komentář.

  1. Chalan napsal:

    Jako bych s ev tom popisu v závěru našel ;) Psaním textů se živím teprve pár let, ale psaní a čtení mé baví dlouho, už od školských let, co si vzpomínám. Ale musím souhlasit s nadpisem článku, není to život jednoduchý. Ani ten profesní, ani ten osobní. A moje přezdívka je „Lexikon“ :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CZIN.eu TOPlist