-
Mainská mývalí kočka
Chundelatá kamarádka, která je v posledních letech hodně oblíbená nejen v českých rodinách. Mainská mývalí kočka pochází z USA, mezi její předky se podle vědců řadí například norská lesní kočka, ale také některá jiná severská plemena. Poznávacím znakem „Mainek“ je jejich mohutnost, kocour může vážit až úctyhodných dvanáct kilogramů a i díky huňatému kožíšku působí toto plemeno dojmem skutečného giganta – a z dálky připomíná tak trochu medvídka mývala.
Patří k vůbec nejpřítulnějším plemenům vůbec, na člověku ale není nijak zoufale závislá a dokáže si vystačit během dne i sama. Skvěle vyjde i s malými dětmi či dokonce se psy, nezvykle často mňouká (ale pozor – děje se tak ve vší tichosti, skoro jako myška) a zajímavé je i to, že miluje vodu! Pokud chcete toto plemeno chovat venku, uděláte mu velkou radost. A to už jen proto, že patří k největším odborníkům v lovu rejsků, krys a jiných hrabošů v celé kočičí říši. V bytě to tuhle kočku moc bavit nebude, ideálně by měla mít venkovní výběh, ať už žije kdekoliv. Nejde o pohodlného nocležníka, ráda se uvelebí i na venkovské půdě plné voňavého sena.
Mainská mývalí kočka se běžně dožívá asi třinácti až čtrnácti let, dospívá obvykle „až“ ve věku tří roků. Co se péče o srst týče, rozhodně nejsou náročné. Stačí čas od času pročesat ten jemný kožíšek, který se tak skvěle hladí.
Vzhled? Mimořádně svalnaté tělo, středně dlouhý krk, mohutné tlapky a obrovský ocas, dlouhý asi jako zbytek těla. Vysoko postavené uši a velké kulaté oči patří k dalším poznávacím znamením „Mainek“, zmínit pak můžeme i typicky hedvábnou srst.
Autor: Marek Kos
Chceš zde reklamu napořád jen za 9 Kč?Zobrazit formulář pro nákup
